Karolína (21): Můj přítel neměl ani tolik odvahy, aby se se mnou normálně rozešel. Místo něj se mi omluvil jeho táta

S Eliášem to vypadalo slibně, ale náš vztah skončil stejně náhle jako začal. Byl to první kluk, se kterým jsem si dokázala představit společnou budoucnost. Myslela jsem, že to cítí stejně. On se však zachoval opravdu nezrale.

Mohlo by Vás zajímat:

Tereza (28): Přítel mě poslal k vodě, ale pak si to rozmyslel. Teď mi dělá ze života peklo

Rozchodová zpráva

Právě skončila výuka. Z posluchárny jsem odcházela unavená, ale spokojená. Studium psychologie mě opravdu baví – je to můj vysněný obor. Koupila jsem si kávu a vychutnávala její silnou chuť. Snažila jsem se nemyslet na blížící se zkoušky. První test mě čekal už brzy, ale cítila jsem se připravená.

Pak mi přišla zpráva od Eliáše a naprosto mě vyvedla z míry – v tom nejhorším smyslu. Když jsem si ji přečetla, bylo to, jako by mi někdo dal facku. „Promiň, ale tohle nemá smysl. Stejně by z toho nic nebylo,“ napsal mi Eliáš.

Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Opravdu to psal on? Četla jsem tu zprávu pořád dokola a s každým dalším čtením mi připadala absurdnější. Seděla jsem na lavičce, kde jsme se před dvěma měsíci poprvé políbili. Ještě včera jsme spolu byli v kině. Držel mě za ruku a říkal mi, jak mi to sluší.

A dneska... Myslela jsem, že to musí být omyl nebo špatný vtip. Třeba měl jen den blbec. Poslala jsem mu několik zpráv, ale na žádnou neodpověděl. Zkoušela jsem mu volat, ale nevzal to. Nakonec si telefon vypnul. Byla jsem z toho zmatená.

Mohlo by Vás zajímat:

Miluška (35): Přítel zahodil deset let vztahu. Poslal mi jen krátkou zprávu a zmizel

Takhle se pravý chlap nechová

Eliáš přestal chodit do školy, což mě ještě víc znepokojilo. Přemýšlela jsem, co se mu mohlo stát. V hlavě mi naskakovaly ty nejhorší scénáře. Jeho telefon mlčel a na sociálních sítích si mě zablokoval.

„On tě prostě vyghostil,“ řekla mi kamarádka, které jsem si postěžovala. Vyslovila to, co jsem sama nedokázala říct nahlas. „Dej tomu půl roku a on se ozve,“ dodala.

Cítila jsem smutek, vztek i bezmoc. Eliáše jsem měla opravdu ráda. Připadal mi přitažlivý a v lecčems jiný než ostatní kluci. Působil empaticky, ale očividně to byla jen póza. Byla jsem zamilovaná a on mě odkopl. Takhle se chovají jenom srabi. A Eliáš bohužel byl jeden z nich.

Několik nocí jsem probrečela, ale život šel dál. Předstírat, že je všechno v pořádku, bylo těžké, ale nechtěla jsem si zkazit zkoušky, takže jsem se musela přemoci.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (37): S přítelem jsme měli krásný vztah. Nikdy bych nevěřila, kvůli čemu mě opustí

Konečně jsem se dozvěděla pravdu

O dva týdny později mi zazvonil telefon. Byl podvečer a já seděla nad poznámkami. Učení mi moc nešlo, protože jsem pořád musela myslet na Eliáše. Normálně neberu čísla, která neznám, ale asi mi přišlo vhod vyrušení. Zvedla jsem to a čekal mě šok. Chlap v telefonu se představil jako Eliášův táta.

„Je v pořádku?“ zašeptala jsem, připravená na špatné zprávy.

„Ano, je v pořádku...“ pronesl a v tu chvíli se mi ulevilo.

„A proč mi voláte?“

„Měl jsem pocit, že bych s tebou měl mluvit. Nikdo si nezaslouží takové chování. Je to můj syn, ale nehájím ho... Udělal chybu.“

„Máte pravdu,“ řekla jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy. Poslední věc, kterou jsem chtěla, bylo rozbrečet se při hovoru s tátou mého bývalého přítele.

„Opravdu mu na tobě záleželo – a pořád záleží. Myslím, že to nezvládl.“

„Aha...“ hlesla jsem.

„Neumí zacházet s emocemi a kazí si tím život,“ postěžoval si.

„Možná by mu pomohla terapie...“ navrhla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Přítel mě opustil, když jsem otěhotněla. Po dvou letech chce druhou šanci, ale na to může zapomenout

Omluva od jeho táty

Eliášův táta se na chvíli odmlčel. „Souhlasím. Ale je dospělý a já ani moje žena ho nemůžeme nutit. Dokonce odešel z vejšky – tvrdí, že jsme na něj moc tlačili...“ pronesl tiše a v jeho hlase byla slyšet bezmoc. Nechtěla jsem zabíhat do jejich rodinných problémů, věděla jsem, že takové věci nejsou jednoduché. Přesto mě potěšilo, že na mě někdo myslel a chtěl mi dát aspoň nějaké vysvětlení. Poděkovala jsem mu.

„Je mi to opravdu líto. Hrozně mě to mrzí.“

„Vy se nemusíte omlouvat...“ namítla jsem.

„Možná ne, ale přesto to dělám.“

„Chápu... a ještě jednou děkuju,“ dodala jsem a zavěsila.

Bylo to přesně tak, jak předpověděla moje kamarádka. Eliáš se ozval za pár měsíců. Napsal, že ho to mrzí a chtěl se sejít, abychom si promluvili. Lhala bych, kdybych řekla, že to se mnou nic neudělalo. Srdce mi bušilo – bylo jasné, že jsem na něj nezapomněla. První impuls byl říct ano, ale naštěstí zvítězil rozum.

Neodepsala jsem mu. Místo toho jsem si jeho číslo nadobro smazala. Už dávno jsem mu odpustila. Někteří lidé do našich životů přijdou jen proto, aby nás něco naučili. A já si uvědomila, že moje sebeúcta a důstojnost jsou pro mě nejdůležitější. Kdybych mu odpověděla nebo se s ním sešla, znamenalo by to, že jsem se nepoučila. Eliáš se už nikdy neozval. A já věřím, že jednou na něj zapomenu úplně...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (35): Přítel mi místo kytek kupoval spotřebiče. Když mě opustil, odnesl si i lednici

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].