
Aneta si dlouho myslela, že žije ve spokojeném manželství. Kvůli pracovní vytíženosti si ani nevšimla, že se její muž změnil a že se v jejich vztahu děje něco podezřelého. Jediné, co ji znepokojovalo, bylo nezvyklé chování dcery. Netušila, že za jejími průšvihy nestojí puberta, ale něco vážnějšího.
S manželem jsme skoro dvacet let. Prožili jsme si pár kriziček, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Poslední dobou jsme na sebe měli nějak méně času. Já nastoupila do nové práce, takže jsem byla zahlcená informacemi a povinnostmi, ale občas jsme si sedli k filmu nebo vyrazili na víkend. Nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo něco špatně...
Doporučené video: Co to znamená, když se vám zdá o nevěře
Myslela jsem si, že dcera jen zlobí
Vlivem povinností a stresu jsem si ani nevšimla, že je manžel častěji pryč. Říkal, že začal více sportovat a já neměla důvod mu nevěřit. Čeho jsme si ale všimla, bylo nezvyklé chování naší čtrnáctileté dcery. Když začala poslední měsíce zlobit, odmlouvat, kašlala na školu i na kroužky, říkala jsem si, že je to nejspíš pubertou, a nějak tohle náročné období musíme přežít. Jenže její výkyvy nálad byly k nesnesení a já začínala mít strach, jestli se jí něco vážného neděje. a strachovala se, aby si třeba nějak neublížila.
Snažila jsem se tedy s Naty co nejvíce mluvit. Vždy jsme spolu měly hezký vztah, tak jsme doufala, že se mi svěří. Ale podle ní v tom nebyla žádná nešťastná láska ani trable s kamarádkami. Prostě s ní prý jen cloumají hormony. Jenže já ji dobře znám. Tušila jsem, že ji něco trápí, jen nejspíš pořád hledá odvahu, jak mi to říct... A tak jsem trpělivě vyčkávala.
Načapalo manžela s cizí ženou
Všechno vyšlo najevo až jednou večer, když jsme byly doma samy a plánovaly si, že si uděláme tradiční dámskou jízdu. Vždy si uvaříme něco dobrého a s mísou popcornu pak ulehneme k televizi, kde si dopřejeme pořádnou dávku romantiky. Jenže Naty nebyla ten večer ve své kůži. Cokoli jsem vymyslela, k tomu měla připomínky. A tak jsem ji znovu prosila, ať mi řekne, co ji trápí. Že vše se dá vyřešit. Že ji budu milovat, ať už se stalo cokoli.
Fantazie mi jela na plné obrátky. Napadlo mě, že třeba někde udělala nějaký průšvih, dluží někomu peníze, naletěla podvodníkovi. Vůbec mě v té chvíli nenapadlo, že by se to mohlo týkat mě. A pak to přišlo.
Naklonila se ke mně s mobilem v ruce a s úplně vážnou tváří mi řekla: „Mami, já ti musím něco říct. Táta má nejspíš jinou ženskou.“ Málem mi vypadl hrnek z ruky. Myslela jsem, že si dělá legraci, že je to nějaký omyl. Jenže pak mi ukázala fotku. Její otec stál v obchodním centru, objímal se s jinou ženou, smáli se. Měl na sobě svoje sváteční sako a bílé tenisky. Byl to vážně on. „Viděla jsem je na vlastní oči. Drželi se za ruce, pak se políbili...,“ řekla mi Naty a oči se jí leskly. „Mami, já tě nechtěla zranit, ale už se to nedalo vydržet,“ řekla mi tiše, když jsem ji objala.
Vůbec nevím, jak to bude dál
Místo, abych řešila, co mi manžel provedl, měla jsem co dělat, abych uklidnila dceru. Nejvíc ze všeho mi bylo líto, že zklamal hlavně ji. Byl to její táta, hrdina.
Když se manžel vrátil, nezmohla jsem se ani na výčitky. Ukázala jsem mu fotku, kterou mi Naty poslala a čekala. Nejprve ztuhl, pak si povzdechl a přikývl. „Ano, byla to kolegyně. Něco mezi námi bylo. Ale nic vážného. Už je to pryč,“ řekl jakoby nic. Jako kdyby zapomněl koupit nákup a za pár minut bylo odpuštěno.
Od té doby je u nás dusno. Vůbec nevím, jak se k situaci postavit. Manžel se najednou začal extrémně snažit, chce svůj přešlap odčinit a zavděčit se nám. Ale čím víc se snaží, tím víc nám to leze na nervy. Naty mu v afektu řekla, že mu to nikdy neodpustí, a odmítá se s ním bavit. Na jedné straně se jí nedivím. Jenže v takové atmosféře se nedá žít.
I já jsem zklamaná, hlavně tou jeho nezodpovědností. Když už musel podvádět, tak se mohl aspoň schovat. Tohle je tak ponižující pro nás obě. Já se s tím časem asi nějak srovnám, ale u Naty to bude složitější. Mrzí mě, že něco takového musela vidět a zkazilo jí to iluze už v tomhle věku. Nechci dělat kvůli tomu nějaká unáhlená rozhodnutí, rodina pro mě znamená hodně, ale uvidíme, jak to nakonec ustojíme...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].